Závodníček

Letos jsme si za cíl našeho „závodního“ snažení vybrali závod Ultra Trail Vipava Valley, jehož trasa vede po hřebenech nad vipavským údolím. Celý závod se váže k obci Ajdovščina, kde se odehrálo mnoho historických bitev a všudypřítomné pevnosti zde stavěli již staří Římané. Atmosféra celého podniku je pak vedena v tomto duchu – od startu, kde Vás vyprovází římští legionáři, až po stupně vítězů, kdy si nejrychlejší odnášejí opravdovou legionářskou přilbici a meč. 

Tak jsem nás teda šel reprezentovat na BEER TREKING - "Mistrovství republiky v pivním trekingu" (ha ha ha ) a výsledky jsou konečně venku, tak můžu utrousit nějaký report.

O co šlo? Uběhnout 15km | 500+ a v průběhů vypít 5 piv a panáka.

Kde jen začít? Letošní B7 jsem nechtěl jít, jelikož už delší dobu ... no tohle si necháme na nějaký další příspěvek.

Na letošním pochodoběhu nemohla chybět reprezentace z BPPčka, tak si to pojďme zrekapitulovat. Největším překvapením a hrdinou letošního ročníku byl Ondrej Kyblík, který konečně, po 6-ti startech v tomto sportu, dokončil!!!

Pochodoběh čili vrchol sezóny je za námi a nenazval bych to jinak než bordovické Nagáno. Začneme od smolařů letošního ročníku, jež vyfasovali pracovní název "TJ Bordovický Pivní Pochod "Zabedněnci"" a že zabednění opravdu byli...

A tak jsem se zase jednou vydal na jednu masochistickou pouť s názvem Nízkotatranská stíhačka. Tento závod jsem už nějakou dobu nemohl dostat z hlavy, až jsem se jednoho dne v nějaké labilní chvilce zaregistroval. A proč že stíhačka? Organizátoři mají vyjímku ze zákazu nočního pohybu v Nízkých Tatrách pouze pro 100 závodníků, nicméně registrace je otevřená pro 200. Proto je v polovině závodu eliminační stanice (síto oddělující zrno od plev), která Vás nekompromisně pošle domů, když se nacházíte pod čarou.

Tak po delší době zase přináším jedno turisticko-běžecké dobrodružství s názvem Otrokovická stovka. Hned, co tento projekt spatřil světlo světa, věděl jsem, že jednou musím stát na startovní čáře – no a nebylo by to škoda chybět hned na prvním ročníku? Vyplňuju registračku, cpu to do kalendáře a ouha – kolize s Perun Skymarathon, který je pouze týden před konáním – strach z nedostatku času na regeneraci přebíjím argumentem, že Perun je jenom 40ka a času bude dost – "To se nějak zvládne". 

Při trápení na 5BVčku jsem byl 100% rozhodnutý, že letošní jakš takš vyd(a)řenou běžeckou sezónu ukončuji, zazimuju se na gauči, kde budu jen jíst, pít a tloustnout. Jak už tomu ale tak bývá, člověk míní a Olaf mění a už v následujícím týdnu jsem vyplňoval registraci ...

Tak a je to tady. Pojďme si konečně popovídat o tom, jak jsem přišel o nálepku "panic Zapomenutých hor"! Tento závod mám v hledáčku už nějaké 2-3 roky, tak bylo jen otázkou času, než si tento zářez na pažbě budu muset odesrat.

oprvé jsem si vyzkoušel přibližně čtyřměsíční opravdu systematickou přípravu – bez alkoholu, strava, tréninky minimálně sedmkrát týdně – k 60-ti hodinám měsíčně. Nebylo to vůbec jednoduché vše skloubit s těmi úžasnými bytostmi, které jsou na nás bezmezně odkázány, ale jak se říká: „Kde je vůle, tam je cesta“ a když se umí plánovat, tak jde všechno. Bylo to často hodně nahoru-dolu a člověk si připadá, že se nikam neposouvá a zamýšlí se, zda to má všechno vůbec smysl – má